Letectví a kosmonautika - historie magazínu
Píše se o historii letadel, letišť , aeroklubů , závodů a soutěží , ale jaksi se pozapomíná, že historii má i časopis Letectví a kosmonautika:
Menší předehra byla už před první sv. válkou
O začátcích letectví psala EPOCHA i jiné časopisy jako například VYNÁLEZY A POKROKY , SPORT A HRY a jiné . Speciálně letecký časopis vznikl až po 1. Sv. válce , vydával jej pan Kopřiva a redigoval jej ing Husník. Tento časopis se jmenoval AVIATIKA s podtitulem TECHNICKÁ REVUE LETECKÁ na trhu se ale příliš dlouho neudržel , vycházel pouze rok a poté zanikl.
V roce 1921 se poprvé objevuje i jméno , které je na titulu časopisu dnes staral se o něj Československý aeroklub. Tak se totiž jmenoval původní Český aviatický klub, který vznikl v roce 1913 Nový časopis se stal oficiálním orgánem Československého aeroklubu. Patřil ovšem i ostatním složkám jako byly Moravský a Slovenský aeroklub, Východočeský, Západočeský aviatický klub v Plzni, Svaz letců a dokonce i Verband der deutschen Flieger in der ČSR. Každý klub musel být jmenován a musel o se o něm co nejvíce psát.
Prvním šéfredaktorem byl tehdejší sekretář klubu Karel Hypša. Od čtvrtého ročníku převzal jeho redigování Josef Alexandr . Dva roky poté se ujal vedení dr. Emanuel Hof, přednosta aerodynamické sekce Leteckého výzkumného ústavu z Letňan. Vedl jej až do svého náhlého úmrtí v roce 1934. Vrací se Josef Alexandr a prakticky zůstává až do okupace.
Nelze však zapomenout na členy redakční rady . Jsou zde slavná jména československého letectví Husník, Beneš, Hajn, Hartman – prakticky všichni kdo vůbec v historii naší aviatiky něco znamenali.
Časopis vycházel v té době v nákladu 5 až 6 tisíc výtisků. Časopis postupně navyšoval počet stran až do krize v roce 1933. Následně to bylo trochu horší. V dobách největší slávy měl časopis i cizojazyčnou přílohu : „ Le mois aéronatique tchécoslovaque „ a v roce 1937 v roce letecké výstavy obsáhl ročník dokonce 580 stran.
V roce 1939 vycházel časopis až do července normálně. Dokonce bylo vytištěno i srpnové číslo , ale bohužel již nevyšlo. Němcům vadilo , že stále více a více našich pilotů prchalo za hranice naší vlasti. Tak hledali záminku , jak časopis zlikvidovat. Záminka se našla , stačilo že v článku o II. mezinárodním leteckém salonu v Bruselu byl umístěn referát o protektorátní expozici před říšskou. Po zásahu cenzury toto srpnové číslo vyšlo, ale jako prosincové. Redakce do něj vložila letáček , že v roce 1940 vyjde časopis normálně ... ale nevyšel.
Leteckou propagaci Československa převzali čeští a slovenští letci na Welingtonech, Spitfirech , Lavočkinech a Iljušinech.
Koncem léta 1945 vyšlo vzpomínkové číslo , neslo nápis 1939 – 1945 , bylo na bílém křídovém papíře s typickým nápisem grafika Miloše Hrbase. Mělo překlenout dobu okupace a zahájit i novou éru republiky. Tohoto roku vyšla ještě další dvě čísla stále s charakteristickým písmem titulu. Odpovědným redaktorem se stal Kamil Zoufalý vedením časopisu byl pověřen pan Hartman. V redakční radě seděli opět vůdčí činitelé našeho leteckého průmyslu , dopravy, obchodu inženýři Karmazín, Štýdl, Ruzha, Šmíd – (Šmíd později přešel do Světa motorů ). Objevilo se mnoho nových tváří : Václav Němeček, Dušan Simandl, později zde začínali Maršálek , Šíma , Smola (Smola poději přešel do Modeláře )
Práce pokračovala dobře , tisk byl na kvalitním papíře. Přestože o časopis byl velký zájem a dosáhlo se nákladu 22000 výtisků , nastaly potíže finančního rázu. Český národní aeroklub se dostal do hospodářské tísně a k úhradě svých schůdků používal i financí časopisu. Dostali jsme se až na konec roku 1946 , ale dál jsme se nedostali. Tříměsíční pauza , která následovala měla za následek značnou ztrátu znechucených čtenářů ( odběratelů ). Po zdlouhavém období začalo konečně v dubnu 1947 „ Letectví „ opět vycházet . Ale zase se nedostalo dále než na devět čísel. To měl být definitivní konec . Vydavatel, Aeroklub RČS , viděl situaci tak černě , že další vydávání zastavil. A redakčnímu kruhu se poděkoval.
Tak bylo zastaveno Letectví potřetí , Jednou to byli Němci a dvakrát jsme to byli my sami. Příčin zastavení bylo ovšem více. V neposlední řadě to byl na naše poměry neúměrný počet leteckých časopisů. Těch bylo sedm což by spíše slušelo řádně velké letecké velmoci.
Teprve roku 1948 v únoru přišel obrat „ Letectví „ začalo znovu vycházet . Krátce před tím si generál Hanuš zavolal pana Hartmana a sdělil mu , že bude pracovat ve čtrnáctideníku Letectví , který bude mít dvoubarevnou obálku. Tak to začalo počtvrté , redakce sídlila na ulici Smečky 22 Praha 2 - ve třetím patře , vydavatel bylo Naše vojsko a sekretářkou byla Jarmila Neumannová . Pan Hartman řídil tuto redakci až do konce roku 1951. V tom čase se trochu změnilo . Letectví dostalo jiné jméno , zpočátku se málo psalo o letadlech , náklad klesal , čtenáři časopis nečetli. V roce 1952 tedy časopis Letectví jakoby zanikl počtvrté. Od roku 1956 se situace začala lepšit . Přišli noví redaktoři , vraceli se někteří staří, náklad z 16 000 výtisků začal pozvolna stoupat . „ Letectví „ řídil šéfredaktor Jaroslav Maršálek . Čtenářské dopisy začali být srdečnější a občas i pochválily. V roce 1960 byl vedoucím redaktorem Jiří Borek. Jiří Borek vedl Letectví do čísla 11/61 od čísla 12/61 byl vedoucí redaktor Josef Frýba, po něm Zdeněk Formánek. V roce 1991 založil bývalý šéfredaktor časopisu Letectví a kosmonautika Josef Frýba , dr. Karel Helmich a Jiří Šubrt každoroční slavnost - vyhlášení nejlepších leteckých sportovců a osobností čs. letectví ve snaze pomoci zviditelnit československé letectví i úspěchy našich leteckých sportovců a koordinovat činnost leteckých publicistů a novinářů. „ Letectví „
V roce 1995 vycházel časopis ve IV. Čtvrtletí nepravidelně vinu na tom však nenesla ani redakce , ani tiskárna . Bohužel počet distributorů a inzerentů, kteří zapomněli zaplatit za služby , které jim vydavatel poskytoval vzrostl takovou mírou , že nezbylo na zaplacení tiskárně. Následně byl ročník 1995 ukončen až v lednu 1996. Příčinou byla v té době velmi rozšířená chřipková epidemie , která se krátkodobě nevyhnula ani redakci . Nemocnost v redakci byla tak vysoká , že časopis neměl ani jednoho práceschopného grafika , čímž se zdržela příprava posledních čísel ročníku 1995 a prvních čísel ročníku 1996.
